de připojovat místní doplňující pospojování k ochrannému vodiči
ČSN 332000-7-701: 1997 rovněž požaduje, aby spojení mezi ochrannými vodiči a cizími vodivými prvky bylo provedeno v těsné blízkosti prostoru, například v příslušenství, v rozváděči nebo v jiném zařízení. Z této dikce tedy nelze odvozovat, že je bezpodmínečně nutno připojující vodič určených vodivých prvků připojovat ochrannému vodiči zásuvkového obvodu přímo v krabici se zásuvkou v koupelně  v normě je určeno, že to může být i v rozvodnici.

Norma rovněž nepředepisuje způsob pro vedení vzájemného připojení jednotlivých prvků k ochrannému vodiči. Lze tedy sériově jednotlivé předměty připojovat k vodiči doplňujícího pospojování a tento vodič připojit na vhodném místě, nejdále v rozvodnici k ochrannému vodiči zásuvkového obvodu pro koupelnu.

Rovněž tak je možno na vhodném místě (například pod vanou) zřídit sběrnici připojenou k ochrannému vodiči zásuvkového obvodu pro koupelnu a na tuto sběrnici připojovat vodiče doplňujícího pospojování od jednotlivých předmětů. Tento způsob, běžně využívaný v původních zemích BRD, je přehlednější a lépe kontrolovatelný, ale obvykle i finančně náročnější.

Volba způsobu provedení záleží na projektantovi a jeho dohodě s investorem.

Volba vodičů pro místní doplňujícího pospojování

Vodiče doplňujícího pospojování spojujícího dvě neživé části nesmějí mít průřez menší, než je průřez nejmenšího ochranného vodiče připojeného na neživé části.

Vodiče doplňujícího pospojování spojujícího neživé části a cizí vodivé části nesmějí mít průřez menší, než je polovina průřezu odpovídajícího ochranného vodiče, přičemž je třeba dodržet tyto minimální průřezy:

• 2,5 mm², pokud je tento vodič chráněn před mechanickým poškozením;
• 4 mm², pokud tento vodič není chráněn před mechanickým poškozením;

Doplňující pospojování se provádí vodiči podle následující tabulky:
Částmi doplňujícího pospojování mohou být i cizí vodivé části trvalého charakteru (splňující požadavky vodivosti), jako jsou ocelové konstrukce atd.

- konec